Cesta za klidným domovem
Do školy chodili vždy s úsměvem a přinášeli samé jedničky. Přestože si ke svačině nosili jen suchou housku, jejich učitelka si všimla, že rychle hubnou. Na dotaz, jak se mají, odpovídali podezřele vesele. Učitelka se rozhodla jednat a zavolala sociální pracovnici.
Při návštěvě doma zjistila šokující skutečnost – tři sourozenci už měsíc žili sami, bez matky, která je opustila. „Žijeme z úspor a sbíráme sběr,“ hlásil nejstarší Marek hrdě. Mladší Míra přidal: „A ve škole nám někdy něco dají.“ Nejmenší Matyáš měl starost jen o pejska: „Ale náš Baryk hlad nemá!“ Kluci i jejich pejsek byli okamžitě přijati do Klokánku. Tam si rychle zvykli, zejména na pravidelnou stravu, kterou potřebovali po měsících hladovění.
Matku se nedařilo vypátrat, a tak kluky vzala k sobě vzdálená příbuzná. Obětavě si zařídila nový, větší byt a změnila práci, aby se o děti mohla postarat. Jenže klid netrval dlouho. Po čase se matka vrátila, vyčerpaná a špinavá. Kluci ji nechtěli ztratit a prosili tetu, aby ji přijala. Ta souhlasila, ale odměnou jí byly problémy – rvačky matky v hospodě i krádeže peněz.
Jednoho dne však matka znovu zmizela. Tentokrát na delší dobu, a tak kluci, pejsek i teta konečně našli klid.
Daruj na pomoc týraným a ohroženým dětem v ČESKU. Přispěj s VAKOVAKO.